Na prknech brněnského Mahenova divadla ožívá zapomenuté místo v horách, vesnice Želary. Po boku Jozy do ní přichází doktorka Eliška z Brna, aby se jako Hanka skryla před nacisty. Divadelní adaptace povídek Květy Legátové se ujal režisér Dodo Gombár. Titul Želary (srdce mé) uvedla poslední březnový pátek v premiéře činohra Národního divadla v Brně.
Divadelní adaptace čerpá z celého souboru Želary i samostatné povídky Jozova Hanule. Více se tak dozvídáme o samotné Elišce-Hance i v době, která předcházela jejímu příchodu přímo do vesnice. Nějaký čas, než dal Joza dohromady chalupu, totiž trávila v městečku pod horami v nevěstinci u ženy jménem Irča. Gombár v inscenaci vykresluje více ženských postav s nelehkými osudy. Vedle zmiňované nešťastné a věčně opilé Irči dostává prostor chromá Madlenka, veselá Žeňa, zahořklá Zuzana Gorčíková i osamělá Běta Látalová.
Divadelní adaptace srovnání s filmem nepotřebuje
V povědomí diváků jistě zůstává film Želary Ondřeje Trojana, nominovaný na Oscara. S filmovým scénářem však Gombár vůbec nepracuje. Sám přiznal, že Želary nikdy celé neviděl, což je pro inscenaci ve výsledku přínosem. Jeho adaptace má samozřejmě společnou dějovou linku, ale propojení příběhů, způsob vyprávění a pojetí postav je odlišné. Hanka i Joza na divadle – hrají je Magdaléna Tkačíková a Petr Halberstadt – mají samozřejmě podobné povahové rysy jako filmoví hrdinové, ale nepostrádají vlastní osobitost. Nedá se říci, že by Geislerovou a Cserhalmiho jakkoliv připomínali a není vůbec potřeba jejich výkony srovnávat.
Prostor pro celý soubor
Inscenace sleduje více dějových linek i lidských příběhů. První polovina se soustředí převážně na Hanku, ta je také vypravěčkou, v druhé části už sledujeme dění v celé vesnici. Hanka rozhodně není nejdůležitější postavou, ale tvoří součást celku. Hlavní part hraje vesnice Želary a zaplňuje doslova celé jeviště. Drsný a zemitý život jejích obyvatel v horské krajině dobře symbolizuje i scéna Lucie Labajové s šikmou plochou. Nápaditá kulisa vagonu funguje jako vlak, dům Jozy, nevěstinec i želarská hospoda.
V představení účinkuje takřka celý soubor – „stará garda“ a střední i mladá herecká generace, dále ansámbl doplňují hosté. Všichni vytvářejí zajímavý a homogenní celek, z mladých vedle Tkačíkové zaujme Anette Nesvadbová jako Madlenka a věrný pes Jozy a Hanule, přesvědčivý je i úsporný projev Halberstadta v roli Jozy, ze starší generace stojí za zmínku Jaroslav Kuneš v roli hospodského či hostující Josef Králík jako inženýr Šelda.
-
- Foto: Jakub Jíra
-
- Foto: Jakub Jíra
-
- Foto: Jakub Jíra
Mozaika lidských osudů zpomaluje děj a tragické finále
Režisér Dodo Gombár přináší podobně jako v knize Legátová mozaiku navzájem propletených lidských osudů. Dokázal na jevišti vytvořit věrohodnou atmosféru Želar, ale ve snaze pospojovat ve finále všechny nitky vztahů a přiblížit vnitřní drama mnoha postav vyprávění ve druhé půli až příliš rozmělnil. Někde se osudy smysluplně propojují, dozvíme se např., kdo je otcem Lipky, jindy však snaha vše vypovědět a rozebrat do posledního detailu spádu děje spíš škodí. Motiv ztracené Hanky v divoké přírodě rozehrává Gombár ve formě divadla na divadle jako představení místních ochotníků, jinak nápadité ztvárnění však postrádá emociální náboj.
Představení ke konci ztrácí dech a jeho finále se bohužel stává už jen sprintem k tragickému konci. Závěrečný zbrkle inscenovaný masakr, kdy vesnici vyplení nikoliv válka, ale ruští „osvoboditelé“, divák nemá šanci plně procítit, což je velká škoda. Pár dramaturgických škrtů a zkratek u některých figur by inscenaci jen prospělo.
Do konce sezony se Želary (srdce mé) objeví na repertoáru Mahenova divadla ještě dvakrát: 18. května a 5. června. Další reprízy budou následovat až po prázdninách (29. a 30. září a 19. listopadu 2017).
Rozhovor o představení zazněl ve vysílání ČRO Plus 3. dubna v pořadu Den v 60 minutách.
Mahenovo divadlo, činohra Národního divadla v Brně
Želary (srdce mé)
Autor: Květa Legátová
Adaptace a režie: Dodo Gombár
Dramaturgie: Martin Sládeček
Hrají: Magdaléna Tkačíková, Petr Halberstadt, Jana Štvrtecká, Marie Durnová, Hana Tomáš Briešťanská, Václav Veselý, Annette Nesvadbová, Štěpán Kaminský, Jakub Šafránek, Klára Apolenářová, Jaroslav Kuneš, Tereza Grossmannová, Martin Siničák, Bedřich Výtisk, Jiří Králík j. h., Anna Stropnická, Martin Sláma, Michal Bumbálek ad.
Scéna: Lucie Labajová
Kostýmy: Hana Knotková
Hudba: David Rotter
Pohybová spolupráce: Ján Ševčík
Premiéra: 31. března 2017
